Boris Sirka (1981) patří ke klíčovým postavám nastupující generace, k objevům slovenské malby po roku 2000. Sirka je jedním z prvních absolventů Katedry výtvarných umění a intermédií na Fakultě umění TU v Košicích (2006) a reprezentuje zdravé jádro dravé mladé košické scény.

Sirka představuje téměř smrtelnou dávku současné malby. Na jedné straně přináší silný nápor horké vizuality vysokého napětí a na druhé straně se krmí rozkládajícím se duchem nízké, kýčové, či brakové kultury. Autor vědomě a programově otevírá nebezpečnou Pandořinu skřínku, pověstnou třináctou komnatu a provází nás v obrazovém poli podzemními temnými vodami myšlení. Jeho plátna představují jemný dotek exorcizmu, citlivý nářez vysoké malířské kultury a úpadkových podob alternativní subkultury. Vliv komixů, animací, hororu a teroru, erotiků a zombíků, dovede Sirka protavit do silných malířských příběhů. Prvotní veselé a ironické scény s propálenou popovou barevností, reklamní zápletkou, naivníma postavičkama s velkýma kulatými očima jako z japonských animací manga, či seriálů anima, vystřídaly provokativní a podvratné malířské scény - krev, srdce, rudé kříže, sestřičky. Noční láska a noční můra zároveň, bohumilé potěšení a pekelné pokušení, neutichající tužba neukojeného erotu. Následovaly ponuré výjevy na skáločerném pozadí s ústřední ženskou hlavou v erotickém momentě vycucávání falusoidních melancholických duchů. V nejnovější kolekci se uklidnila kompozice, rozjasnila se a rozkvetla barevnost, vyčistily se rozlehlé barevné plochy. Je to lehká malbojízda dekadentní extáze. Na plátnech se objevují nové charakteristické motivy a příběhy: čarodějka jako ohnivě rudovlasá modelka, unavené siamské dvouhlaví; šílené plameny v očích a ve vlasech střídají tři levitující lebky s vlajícími vlasy a pod., přičemž autor rozvíjí své malířské vyprávění prostřednictvím vlásečnicové obrysové linky na pozadí hutných barevných monoploch.

 Kurátor výstavy: Michal Stolárik.

Jan Vytiska - Černý sabat

Galerie Kaple

Malby Jana Vytisky (1985) navazují na specifickou pop–surrealistickou linii současné české malby. Na pozadí streetartové estetiky a v kombinaci s precizní malířskou technikou jsou směsí pop kultury, aktualizované prvky venkovské mytologie, a folkloru, který se překlopil do polohy fantasy. Vymyšlené antropomorfní příšery se jakoby vynořují ze snových insitních světů starých společenství. Tajuplné surreálné příběhy však svojí estetikou připomínají současné animované pohádky pro dospělé. Objevuje se tu násilí i množství hororových scén. Předkládané výjevy zůstávají nekompromisně nereálné.

Vytiska, rodák z Rožnova pod Radhoštěm, je absolventem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí a a Fakulty umění Ostravské univerzity v Ostravě, ateliér Nová Média (prof. Jiří Surůvka).