Závěrečný festivalový koncert Podzimních varhan patřil slovenskému duu v podání flétnistky Marcely Lechtové a varhaníka Mareka Štrbáka. Oba interpreti mají za sebou již pestrou koncertní i pedagogickou historii, a jejich vystoupení, uzavírající cyklus loňského festivalu, pouze podtrhovalo zkušenost a vyzrálost obou hudebních osobností.
Začátek koncertu uvedla pětivětá Metodická sonáta G.Ph. Telemanna pro flétnu a basso continuo. Již od prvních taktů bylo zřejmé, že oba hudebníci spolu nevystupují poprvé, a zejména citlivý doprovod Štrbáka a cit pro správnou volbu registrace v poměrně suché akustice sehrály klíčovou roli v prožitku posluchače, který se tak mohl ničím nerušen ponořit do hlubin pulsační barokní hudby.
O všestrannosti a zvukových možnostech varhan ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie nás Štrbák přesvědčil v druhé skladbě, kterou byla Bachova Toccata E-Dur BWV 566. Nutno zmínit, že pro vykonání tohoto virtuózního díla v kostele rozhodně nepanovaly ideální podmínky, zejména pokud jde o teplotu. Z velmi jistého, přesvědčivého a muzikálního výkonu interpreta však posluchač nebyl dojmu, že vnější okolnosti na jeho výkon zkrátka nemají vliv. Za velmi obtížnou je díky svému lehkému, přesto virtuóznímu charakteru považována především první fuga, která v sobě ukrývá nejednu technickou i hudební výzvu. Štrbákovi se čtyřdílná Toccata povedla nejen po stránce technické, ale zejména po stránce dramaturgické, kdy se mu povedlo interpretačně i vhodnou registrací vystihnout charakter každé části.
Jméno francouzské romantické skladatelky Cécile Chaminade se zejména v poslední době velmi často zaslouženě objevuje na programech koncertů klasické hudby. Koncert, zkomponován na zakázku Pařížské konzervatoře, později sloužil jako povinná skladba studentů při zkouškách, kde mohli studenti demonstrovat své hudební dovednosti. Při poslechu sólové kadence, umístěné na konec druhé části koncertu, se rozhostilo natolik urputné ticho, že bylo zřejmé, že se Lechtové povedlo to, po čem každý interpret touží; navázání absolutního kontaktu s uchem posluchače, které netrpělivě hltá frázi za frází a tajně doufá, že skladba nikdy neskončí. Jako třešničkou na dortu pak ještě s přehledem Lechtová ukončila koncert závěřečnou codettou.
V další části koncertu si posluchači vyslechli varhanní variace na téma “God Save The King” (Bože, ochraňuj krále) německého skladatele z přelomu klasicismu a ranného romantismu Christiana Heinricha Rincka. Většině posluchačům však bylo toto téma již známé, neboť představuje britskou národní hymnu. Klasicisní dílo působilo jako příjemné odlehčení a příprava na poslední skladbu koncertu, výběr skladeb od současného německého skladatele Hanse-Andrého Stamma.
S nádechem jazzu a postromantických harmonií jsme si měli možnost vyslechnout tři skladby: Take Seven, Cantabile a Fairy Flight, přičemž v poslední skladbě flétnistka odložila příčnou flétnu a klenbami kostela se začaly rozléhat příjemné tóny pikoly. Komu by snad unikl naprosto sjednocený puls a dech Lechtové a Štrbáka, ten si zcela jistě povšimnul i vizuální souhry obou interpretů, díky obrazu přenášenému z kůru pomoci kamery na plátno. Neustálá komunikace tělem mezi členy hudebního dua podtrhovala profesionalitu a uměleckou úroveň celého vystoupení.
Dlouhý potlesk vestoje a přídavek tak byly naprosto přirozeným vyústěním jednoho krásného hudebního zážitku, uzavírajícího 11. ročník mezinárodního hudebního festivalu Podzimní varhany.
