SLAVNOSTNÍ KONCERT 40. VÝROČÍ ÚMRTÍ ALFRÉDA RADOKA
pátek 22. dubna v 18:30 hodin
vystoupí:
Dalibor Pimek - violoncello
Růžena Děcká - cimbál
Miroslav Míč - klavír
koncertní sál ZUŠ, Komenského 67
Alfréd Radok a Základní umělecká škola – změna názvu školy, rok 2012
Škola byla pojmenována na počest slavného českého divadelního a filmového režiséra Alfréda Radoka, jehož syn David pokračuje v jeho stopách. Na slavnosti Odkaz Alfréda Radoka městu Valašské Meziříčí, která proběhla v červnu 2011, byly za účasti obou dětí Alfréda Radoka – Davida Radoka a Barbory Schlulhof – paní ředitelce slavnostně předány klíče od nově pojmenované školy. Takto byla zahájena tradice, která se každoročně opakuje pod názvem Festival ZUŠ Alfréda Radoka.
Odkaz Alfréda Radoka městu Valašské Meziříčí
Tento projekt vznikl na půdě Základní umělecké školy Valašské Meziříčí v Literárně dramatickém oboru. Alfréd Radok byl významná a nezapomenutelná osobnost českého divadla. Málo se ví, že jeho umělecká kariéra měla svůj počátek i ve Valašském Meziříčí, kde založil a vedl studentský divadelní soubor Mladá scéna. Dne 29. června 2011 se velkou divadelní a vzpomínkovou slavností na různých místech ve Valašském Meziříčí připomínala osobnost Alfréda Radoka. Tento projekt vznikl z iniciativy ZUŠ Valašské Meziříčí a uskutečnil se ve spolupráci s městem Valašské Meziříčí, Muzeem regionu Valašsko, Gymnáziem F. Palackého a Kulturním zařízením.
Záštitu nad projektem převzal a svou podporu vyjádřil pan Václav Havel.
Jeden ze vzácných hostů akce Odkaz Alfréda Radoka městu Valašské Meziříčí…David Radok
…David Radok – Pražský rodák, operní a činoherní režisér, syn Alfréda Radoka, prožil dvě desetiletí v emigraci ve Švédsku. Jako režisér debutoval před třiceti lety v Göteborské opeře, kde pracuje dodnes. Jeho inscenace se hrály v Kodani, Oslu, Berlíně, Drážďanech, Stockholmu, a také v Tokiu, nebo Tel Avivu. Do Prahy se vrátil v roce 1993. V Národním divadle nastudoval Mozartovy opery Don Giovanni a Kouzelná flétna. Za režii Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského újezdu získal cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku 2000. O tři roky později dostal cenu ministerstva kultury Za přínos divadlu. V divadle Archa nastudoval v roce 2008 nejnovější hru Václava Havla Odcházení. Je nejvýznamnějším českým operním režisérem současnosti… Pan David Radok předal, v závěru pořadu „Když Múzy za války nemlčely“, který proběhl v den slavnosti v M-klubu ředitelce Základní umělecké školy souhlas s čestným použitím jména Alfréd Radok v názvu školy.
Kdo byl Alfréd Radok?
Alfréd Radok (17. prosince 1914, v Kolodějích nad Lužnicí – 22. dubna 1976, ve Vídni) byl český režisér a zakladatel Laterny magiky.
Při pražských studiích mu velice imponovalo moderní divadlo v podání E. F. Buriana a jeho souboru. Po nuceném útěku před gestapem z Prahy se dostává do Valašského Meziříčí, kde založil při sokolské organizaci divadelní soubor Mladá scéna, se kterou inscenoval představení Král Lávra. Václav Kašlík, přední pražský režisér, který na toto představení přijal pozvání zprostředkoval Radokovi místo asistenta režie v divadle E. F. Buriana, tehdejším D41. Alfréd Radok se tak přes hrozící nebezpečí vrátil do gestapem obsazené Prahy.
Po zatčení E. F. Buriana v březnu 1941 došlo k rozpuštění divadla a Radok, stejně jako většina členů souboru přešla do Městských divadel pražských, která převzala z rozhodnutí Zemského úřadu sál jako svoji pobočnou scénu pod názvem Městské divadlo Na Poříčí. V tomto divadle připravil Alfréd Radok inscenaci Mahenovy hry s filmovou projekcí Mezi dvěma bouřkami, jejíž fotografie z natáčení a svitky negativů si později označil ve svém archivu jako „První Laterna magika.“ K uvedení představení nakonec nedošlo, „důvodem“ byl židovský původ Alfréda Radoka. Následně byl ze stejných důvodů nucen ukončit svou práci v divadlech v Brně, Plzni a v Divadle na Vinohradech, než byl v roce 1944 odveden do internačního tábora v Klettendorfu.
Po osvobození nastoupil Alfréd Radok do Divadla 5. května, kde se poprvé pracovně setkal s Josefem Svobodu. Společnou inscenací Hoffmannovy povídky začala jejich více než dvacetiletá spolupráce. Ta byla přerušena pouze v letech 1960 – 1965 působením Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských kde spolupracoval se scénografem Ladislavem Vychodilem, a ukončena v roce 1968 Radokovou emigrací. V roce 1946 pro umělecké neshody z Divadla 5. května odchází, aby následně nastoupil do Divadla Satiry. Od roku 1947 pohostinsky režíroval v Národním divadle.
V roce 1948 natočil svůj první film Daleká cesta o pronásledování Židů. Pro Radoka to bylo velmi citlivé téma přes které se chtěl vypořádat se svou osobní zkušeností. Film měl v zahraničí velký úspěch a získal řadu ocenění. V Čechách byl téměř ihned po premiéře stažen z distribuce, opět z důvodů rasového pronásledování, tedy „nevhodné“ tematiky. Druhý Radokův film Divotvorný klobouk, který natočil v roce 1951, nebyl nakonec „doporučen“ k promítání, tedy neprošel cenzurou, a autor byl propuštěn ze Státního filmu, kde v té době působil. V roce 1956 také natočil svůj poslední film Dědeček automobil, který měl velký ohlas jak v Československu, tak v zahraničí. V roce 1957 byl Alfréd Radok jmenován uměleckým vedoucím pořadů v československém pavilonu na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958 a tím začala jeho éra spojená s Laternou magikou.
28. srpna 1968 emigroval Alfréd Radok s ženou a dětmi do Švédska, kde měl v tu dobu domluvenu pohostinskou režii v Göteborgu, který se stal následně jeho druhým domovem. Zemřel ve Vídni, kam přijel režírovat do Burgtheatru dvě aktovky Václava Havla.
V roce 1991 byl vyznamenán řádem T. G. Masaryka III. stupně in memoriam. Prestižní české divadelní ceny nesou jeho jméno – Ceny Alfréda Radoka
S manželkou a spolupracovnicí Marií (1922 – 2003), měli syna Davida, který je režisérem, a dceru Barbaru. Jeho bratr Emil Radok (1918 – 1994) byl také režisérem a Alfrédovým spolupracovníkem.
